Hubert Grmela - doyen sběratelů pragovek

Na dohled z dálnice Brno Olomouc stojí nenápadné venkovské stavení s velkou stodolou. Na dveřích je nenápadná cedule a v přijímací hale starší mužík v ošuntělých kalhotách a s pichlavýma pronikavýma očima. Byl jsem objednán na exkurzi do soukromého muzea Pragovek k panu Grmelovi, a tak jsem dostal kafe a dva listy papíru na poznámky, tužku jsem vytáhl svoji. Průvodce a majitel muzea v jedné osobě byl zpočátku pěkně jedovatý a ironický, co že se mu to přijelo podívat na jeho Pragovky – nějaký tatrovák!Kafe bylo výborné,  já projevil skutečně skutečný zájem, a tak ledy roztály. Pan Grmela se rozmluvil: „Na vojně jsem se jako zedník dostal podle socialistické logiky do leteckého technického oddělení na letišti Mošnov. Byla 60.léta a letci byli skutečně příjmově i společensky horní vrstva. Jeden z důstojníků měl v té době Walter WIZI, čtyřválec na drátěných kolech z roku 1926. Byla to krásná šoférská limuzína.“  Když důstojníka převeleli, pan Grmela  auto koupil. Tehdy ho stará auta chytila. V Prostějově se seznámil se starým panem Wichtrlem, kterému patřívala část firmy WIKOV (Wichtrle-Kovařík), továrna na zemědělské stroje. Pan Wichtrle a Pulec mu v roce 1972 dohodili první Pragu, typ Piccolo s karoserií Kellner. Účastnil se s ní různých značkových srazů, například v roce 1974 na Seči, kde se seznámil s panem Emilem Příhodou, již tehdy legendou mezi sběrateli! Pan Příhoda mu poradil, aby se soustředil na Pragovky a typ Piccolo, aby sesbíral dohromady všech 9 typů karoserií a verzí, které továrna od tohoto typu vyrobila. Pánové na sebe navzájem udělali dojem a stali se z nich dlouholetí přátelé. Panu Příhodovi zase imponovalo, že tatínek pana Grmely  vedl před válkou obchodní zastoupení Pragovky pro celou Moravu. Sběratelská záliba pana Grmelu úplně pohltila a on jí obětoval své manželství i možnost výchovy syna. Dnes je již léta znovu ženatý a jeho současná partnerka ho při sběratelském usilování podporuje a dokonce s ním jezdí na veteránské akce. Na přímou otázku, zda nelituje, že přišel o možnost být se svým synem, otevřeně odpovídá, že v manželství s dětmi by nikdy nedosáhl takových sběratelských úspěchů a zadostiučinění, jakého si za léta dobyl. Když dělal inventuru, devět typů se mu dohromady dát nepodařilo, a tak se s panem Příhodou dohodli na náhradním plánu: od každé série jeden vůz! Díky své píli a kontaktům vybudoval nejúplnější sbírku "pikolek" v Česku. V poslední době se ale rozhodl k razantní změně svého sběratelského konceptu – nechal se zlákat projektem rozsáhlého muzea veteránů, jehož investorem je pan Skuhravý. Postupně do tohoto muzea prodal několik svých nejlepších kousků a sám se stal odborným konzultantem a kustodem sbírky budoucího muzea.Nyní zůstalo panu Grmelovi „pouze“ šest automobilů.  1/Červená Praga Piccolo, s karoserií Kellner z roku 1931. Objem motoru 995 ccm, 20HP. Tento vůz má nejdéle – je to zakládající člen sbírky! 2/ Americká Piccola, karoserie Kellner z roku 1932. Vůz o objemu 1447 ccm, 30HP. Původ tohoto typu je velmi zajímavý. Newyorské družstvo taxikářů vyhlásilo konkurs na nový typ služebního vozu, Praga se přihlásila a vyhrála s upraveným modelem Piccolo. Vůz byl širší, měl lepší pérování a lepší jízdní vlastnosti, volant byl vlevo. Nakonec Pragovka auta do Ameriky nedodala a pár set kusů ověřovací série bylo prodáno v Československu. Celý problém byl v kapacitě továrny – Američané chtěli každý půl rok tisíc vozů – a po několik let. Takové dodávky pražská továrna nebyla schopna splnit. 3/ Superpiccola s krásnou karoserií Kellner, 1934, 1660 ccm, 35 HP. Ale na úplně novém podvozku – pérování vinutými pružinami. S tímto způsobem pérování nebylo mnoho zkušeností – bylo měkké, pohodlné, ale jízdní vlastnosti vozu se bohužel zhoršily. Na tomto typu v závodním aerodynamickém provedení s hliníkovou karoserií a třemi světlomety se dokonce zabil konstruktér firmy ing. Mucha.4/Piccola, kabriolet od Sodomky z roku 1940 – 1128ccm, 28HP. Podle sběratele nejkrásnější a nejvyzrálejší automobil, navíc pochází z vlastnictví pana Josefa Sodomky. Sběratel ho koupil v 70.letech od jednoho fotografa, který ho měl přímo od slavného konstruktéra.5/Vorvaň – aerodynamická Superpiccola z roku 1934, objem 1660ccm, 35HP. Vyjímečná, ale i neúspěšná konstrukční cesta Pragovky ve 30.letech. Pokus o limuzínu vysoké třídy s aerodynamickými prvky na nevhodném podvozku! A přesto jde o fascinující stroj vyrobený jen v několika málo kusech. Pan Grmela ho koupil jako vrak z nedaleké vesničky od Prostějova v roce 2002. Stál několik set tisíc korun a dalších několik set tisíc korun stála jeho kompletní renovace.6/ Praga Superpiccolo, prototyp s karoserií Sodomka z roku 1947. Jedinečný kus, který se ucházel o to, být rodinným autem 50.let. Podobnou karoserii postavil Sodomka i na podvozku T57B, ale nakonec poválečná komise vybrala jako hlavního výrobce osobních vozů továrnu Škoda.(9/08)