Chlumčany 2014

Letos v neděli 28. září (2014), ale vždy na svatého Václava, organizuje již po několik let v Chlumčanech u Plzně sraz Tatrovek pan Václav Joudal. Možná bude mít jednou taky svatozář. Přijel jsem  na jeho akci poprvé a z různých rodinných důvodů nás s vozem mohl přivézt na přívěsu synovec jenom velmi brzy ráno. Vyložil nás tedy na náměstí budoucího srazu v Chlumčanech před sedmou ráno. Měl jsem pocit, že ještě ani nesvítá, všude mlha, vlhké ticho a chlad. Ale už za hodinu se začal trousit tým rodiny Joudalových. Nejdřív přivezli na multikáře koše na odpadky, pak lavice a stan pro kapelu, přijel i stánek s občerstvením, takže jsme se probudili kafem a peprnou klobásou. Sluníčko sice stále nemělo sílu mlhu rozpustit, ale auta už se začala sjíždět. Naše bylo to první a věděli jsme, že bude odjíždět poslední. Pan Joudal pak odvalil patník, na hlavní silnici dal ceduli TATRA se šipkou na parkoviště a začalo vyměřování. Pan Joudal je totiž perfekcionista a má vizi - sraz, kde se vždy účast přesně zadokumentuje společnou fotkou autíček vyskládaných dle promyšleného rozvrhu. Vždycky jsem si myslel, že na to mají  v Chlumčanech asi mají nějakou městskou věž nebo vysokou hasičskou sušárnu hadic - ale ne! Pan Joudal si objednává hydraulickou plošinu. Letos se focení trochu protahovalo, protože na příjezdových trasách hlásily některé posádky zpoždění - čistily se karburátory, svíčky nebo se to jen tak couralo hezkou krajinou Plzeňska a podcenilo se, co je to kilometrů. Nejvzdálenější účastník, který přijel po ose byl ze severních Čech - tak ten asi vstával ve čtyři jako my.

Kolem jedenácté konečně prorazilo sluníčko mlhu, opožděná auta dorazila a zařadila se na startovní fotografický rošt. Účastníci dostali moc pěkné modré tričko s decentním vyšitým obrázkem Tatry a poukázku na řízek s bramborovým salátem. Pan Joudal vyhlásil nejstaršího účastníka, nejvzdálenějšího, nejhezčí auto, nejstarší vůz i nejhezčí posádku v dobovém oblečení.Střídali jsme se na jídle, povídali o svých vozech do mikrofonu místního moderátora a k tomu všemu hrála velice příjemně kapela. O půl jedné pan Joudal zavelel: Odjezd! Vydali jsme se na malou okružní cestu po místní krásné zvlněné krajině směrem do kláštera v Chotěšově. Naše posádka nechytila počáteční velký peleton, takže po obkroužení náměstí odbočila na hlavní silnici přesně na opačnou stranu, než měla. Nebyli jsme sami, strhli jsme s sebou ještě dvě auta. Nicméně pozorné oko mladé paní Joudalové si nás všimlo a pořadatelským vozem nás dojeli a doporučili nám jinou cestu k cíli. Přijeli jsme do rozlehlého areálu kláštera ze 17. století, který téměř doničila naše socialistická armáda v padesátých až osmedátých letech. Nyní začíná zásadní obnova celého souboru staveb. V centrální části areálu již bylo otevřeno divadlo, v samostatném objektu patrně dříve hospodářské části je otevřeno hasičské muzeum s pěknou sbírkou stříkaček. Naše auta zaparkovala na nádvoří a posádky si mohly areál prohlédnout a využít i služeb "pouťových stánků", které doplňovaly program svátečních akcí pro obyvatele Chotěšova. Věřím, že po této velmi příjemné zkušenosti se v roce 2015 v Chlumčanech zase objevíme.(9/14)