Finále

Po renovaci kostry a kompletaci plechů jsme se propracovali k lakovaní. Richard je mistrem v lakování klasickou metodou - stříkání nitrolaku v několika vrstvách a ručního broušení. Je to velmi pracné, ale výsledek je úžasný. Vůz vypadá, jako by měl dochovaný původní lak z První republiky. Vůz jsme osadili švýcarskými lampami s průměrem 200mm, což není pro T12 typické, ale vozu velmi sluší. Rámečky světel zůstaly v "nálezovém stavu", jen jsme je přeleštili Sidolem. Rámečky byly popraskané a letované, ale to bylo právě to krásné, původní, dobové. Tyto typy mívaly směrové šipky, a my jsme použili šipku YSUNO, kterou jsem objevil v 70. letech na půdě jedné garáže v Mikulovicích na Moravě, kde strýc pracoval jako lékárník. Klasická, krásná "půdovka", kterou stačilo jen vyleštit a namontovat. Patrně ji odmontovali v době, kdy už začaly být šipky "old fashion" nebo policie tlačila na jejich odmontování z bezpečnostních důvodů. Z jakého vozu ji sundali, nikdo neví. Hledáček Reimann je pro dobu výroby a provozu tohoto typu typický. Opět jsem ponechal původní nikl i lehce zčernalé zrcátko na jeho úchytu. Houkačka 6V chobot Bosch je opět v původním laku, když se otevře bajonetový závěr víčka houkačky, vnitřek je v takovém stavu, že si můžete myslet, že to vyrobili včera. Moje nadšení pro původnost se projevila i v tom, že jsme použili starou mosaznou benzinovou nádrž. Ukázalo se to jako riskantní řešení, protože po čase začala téct a demontáž/montáž nádrže je poněkud komplikovaná a vyžaduje 4 ruce nebo hodně trpělivosti. Stejně tak jsme uvažovali o nádržce olejové. Původní měla sadu mikroprasklin na čelní stěně. Richard je báječně zaletoval a překryl mosazným plechem - typická dobová oprava! Karburátor Zénith 26abc napřed prskal, ale po osazení základní kombinací trysek (dle doporučení - viz Příručka TVCC) a snížení hladiny benzinu v karburátoru se autíčko pěkně rozjelo. Rozjelo se tak pěkně, že jsme se s ním vypravili na STK a pak na 100km cestu od Richarda k nám. Sice těsně před cílem motor začal zlobit a přehřívat se, hůře mazal a my jsme auto naložili na přívěs, ale byl to úžasný úspěch. Problémy se vyřešily viskóznějším jednorozsahovým olejem pro tento typ motorů SAE50. My tam měli jen SAE40 a bylo hodně horko. Nyní je Tatra (přezdívaná Žofka) již častým účastníkem veteránských akcí a majiteli dělá po všech stránkách radost! (7/15)