Renovace T12 (1929) - IV.kapitola - kostra II.

Richard pokračoval v tahání hřebíčků, už se to přece jen pohnulo a velké množství jich už nezbývá. Dost ho ale překvapilo, že téměř všechny hřebíčky, i ty použité někdy v 60. letech, kdy se část kabiny znovu čalounila, byly v celé délce – tedy i to, co bylo zatlučené v hloubi dřeva - velmi silně zrezlé, jako by ležely několik let na poli. Vypadalo to jako by Tatra strávila dlouhá desetiletí ve velmi vlhké stodole. (Majitel pak informoval, že vůz byl léta parkován pod přístřeškem v　lese, kde sice na něj nepršelo, ale v　létě tam byl suchý žár a v　zimě stálá dlouhodobá vlhkost.)

Richard pak dokončil úmorné vytahování zbývajících hřebíčků, odmontoval dveře a hlavně pak odstranil dřevo, kterým byly rozšířeny části A a C sloupků. Chtěl si ujasnit, zda se pod nimi dochovaly původní zádlaby pro panty. Už také mohl sejmout kovovou výztuž okolo čelního skla, dřevo tam vypadalo zdravě, pouze šrouby a matice v horní části poškodily původní koženou lemovku utěsnění vyklápěcího rámu čelního skla. Originální kůže nepůjde zachovat, ale jako vzor pro ušití nového kusu poslouží dobře. Richard pak odstranil zbylé originální čalounění z okolí dveří a podlahy, což z důvodu většího než původně předpokládaného rozsahu práce bylo nezbytné. Všechny ty zbytky čalounění uložil, protože majitel je velmi zaměřený na autenticitu vozu a stále uvažuje, zda je tam po opravě nevrátit. Richard sejmul dodatečný rám okolo čelního okna, vyňal originální rám čelního okna a oplechování celého levého a horní poloviny pravého A sloupku. Odmontoval kovovou T výztuhu spojující levý práh s A sloupkem. Po této demontáži se levý A sloupek rozvolnil a také celá část okolo čelního skla, ale karoserie se nerozpadla. Pak sundal část zesílení A sloupků a celé nastavení obou C sloupků. Potvrdilo se sice, že všechny sloupky mají pod zesílením zádlaby pro panty, ale nepříjemným zjištěním bohužel bylo, že z těchto 4 sloupků je originální pouze levý C sloupek, který je ale zase nahoře a dole shnilý, což původně nebylo vidět. Oba přední sloupky a pravý zadní sloupek patrně původní nejsou. Oba B sloupky jsou naopak nezpochybnitelně původní. Nepůvodní sloupky nesedí nahoře u střechy a nejsou vůbec začepovány do prahů dveří - proto tam byly namontovány ty mohutné T výztuhy. Ani nahoře nebyly nijak moc připevněny; proto ten rám z　plochého železa kolem okna. Navíc tyto sloupky neměly oproti fotce originálního řešení čtyřdveřové T12 pod okrajem střechy charakteristický výběh vpřed, ba ani náznak po jeho odstranění. Že nebyly originální, dokazovalo i chybějící odsazení jaké mají B sloupky a levý C sloupek. Dokládaly to i dřevěné desky tvořící původní kapsy na nářadí v prostoru pro nohy: ač mají otvory pro hlavičky šroubů, šrouby v nich nejsou a ani nemohly být, protože v A sloupcích pro ně nebyly otvory. Také na nich zevnitř nikdy nebylo čalounění, protože čalounické hřebíčky jen přichycovaly šité kapsy tak po 15 cm, zatímco jinde cca po 2 cm. To naznačuje, že A sloupky nebyly vytvořeny jako nové, ale byly použity zřejmě z　jiného vozu a asi je tedy někdo zevnitř před montáží hodně přihobloval. Richard psal majiteli: „Prostě tato Tatřička je doslova studnicí záhad. Nevím, zda jste pátral po historii tohoto vozu, a jak moc jste byl úspěšný. Pokud tyto opravy či úpravy proběhly někdy v 60. letech, ještě by si to někdo mohl pamatovat.“ Neoriginální byla i prkenná příčka pod čelním sklem, čepování bylo velmi nepřesné a navíc chyběla podélná výztuha pokračování kapoty. V přední stěně karoserie pro tuto podpěru otvor je, ale v příčném prkně chyběl. Ze všeho vyplynulo, že práce na skeletu bude daleko více, než kdokoli původně předpokládal. „A“ sloupky se musejí vytvořit znovu, kvalitně usadit nahoře i dole, musí se na nich vytvořit odsazení a pohledově zajímavý, výtvarně poněkud archaický náběh ke střeše (jde o model 1929). Postupně se tedy musejí všechny A a C sloupky vyjmout, znovu vytvořit nebo opravit a usadit zpět. Pro majitele to bylo hodně nepříjemných překvapení najednou, protože původně to vypadalo jen na pár místních oprav dřeva při čalounění ponechaném na místě. Ale všechny ty zásahy byly nezbytné a polovičatý přístup by nepřinesl dobrý výsledek. Rozhodnutí o opravách majiteli usnadnil sám Richard, který se vlastně do nich již beztak pustil, a s　fortelem a nakažlivým optimismem. (září 2010)