Tatra 57A Sport, 1936

V rodině Bekových měli kdysi Tatru 57A limusinu. Když ji v roce 1958 otec dnešního majitele vozu, pana MUDr. Jiřího Beka, prodal, třináctiletý syn to oplakal. Rodiče pana Beka pocházeli z Východních Čech, kde se narodil i malý Jirka, a kam celá rodina velmi často z Prahy jezdila k prarodičům na víkendy a na prázdniny. Tatínek pana Beka najel ročně okolo 8 - 9 tisíc km, což v 50. letech na špatných silnicích byla opravdu velká porce. Rodina žila velmi pospolitě, syn cestoval vždy s rodiči a auta - i to jejich vlastní, měl moc rád. Proto jsou vzpomínky pana Beka na rodinnou tatřičku tak silné. Díky tatínkovi si vytvořil od dětství k automobilismu velmi silný vztah. Jak šel čas, vztah se změnil z praktického koníčka až do podoby silného fandovství do historických tatrovek! Nyní pohlcuje téměř všechen jeho volný čas.Áčka se panu Bekovi líbila vždy a už víme i proč, ale mezi áčky pak nejvíc Tatra 57A Sport, dvousedadlová. Když pan Jiří Bek v roce 1999 odepsal na inzerát nabízející „dvou sic“, domníval se, že už bude dávno prodaný. Naštěstí nebyl a nový majitel si z vlhké garáže v Jevanech přivezl domů automobil, po jakém toužil. Vypátral, že tatřička byla vyrobena 16. března 1936 jako 22. ze 30 vozů první série. Celkem bylo vyrobeno 56 dvousedadlových vozů ve 2 sériích. Na počátku renovace našel prokazatelné zbytky prvního laku a dokonce si nechal udělat spektrální analýzu pro stanovení složení barvy k novému lakování. Snažil se, aby současný lak byl co nejbližší odstínem (modrá), druhem (dobová metalíza) a i způsobem nalakování (sametový lesk), původnímu laku z r.1936. Při renovaci se snažil opravit a zachovat co nejvíce původních dílů, vůz byl naštěstí z  více jak z 90% kompletní. Práce trvala s nějakými přestávkami skoro 2 roky a pod odborným vedením pana Františka Bauera se největší měrou na ní podílel pan Josef Čepek s přispěním pánů Lukáše Hejného a Patrika Bauera. Pan doktor Bek říká: „Tatřička měla to štěstí, že se všemi pány mám úzké osobní vazby a její znovuzrození bylo nejen v rukou odborníků věnujících absolutní pozornost i nejmenšímu detailu (je to na voze vidět), ale že vše probíhalo i v ovzduší laskavosti, porozumění a báječných lidských vztahů.“ (11/08)