Áčko

má nového

majitele

Pan Karel Frýda se o voze dozvěděl zcela náhodou v roce 1987.  Měl v té době doma již jednu Tatru 57A, ke které sháněl ještě jeden vůz na náhradní díly, když ho známý upozornil na podobný vůz, který stojí na ulici v sousedním městě.

Když pan Frýda tuhle Tatru uviděl poprvé, bylo mu jasné, že takové auto na náhradní díly rozhodně nebude. Stálá před ním velmi zachovalá hadimrška, v původním chromu, s původním čalouněním a veškerým příslušenstvím, včetně původního nářadí. Po smrti pana Štípka chtěl jeho syn (vnuk pana Doubravy) vůz prodat do Německa, ale v dobách totality to nebylo nic jednoduchého, a tak když o vůz projevil zájem pan Frýda, prodal mu ho a přidal k tomu i kompletní dokumentaci, včetně fotografií z rodinného alba. Vzhledem k tomu, že pan Frýda neměl celou požadovanou hotovost (7.500,- Kč), bylo mu tehdy teprve 19 let a platy byly nízké, prodávající se spokojil se zálohou 5.000,- Kč s tím, že zbytek nový majitel doplatil ve třech měsíčních splátkách. Úřední přepis vozu na pana Frýdu se však trochu protáhl. Nejdříve měl prodávající komplikace s dědictvím, a když se vše vyřešilo, zase pan Frýda musel na povinnou vojenskou službu, ze které se vrátil až v roce 1990. Měl pak docela strach, že si to prodávající rozmyslí, protože mezitím padla Železná opona a Západní překupníci veteránů u nás zvedli ceny těchto vozů na několikanásobek. Pan Frýda neměl žádnou kupní smlouvu a předání vozu i peněz proběhlo beze svědků. Naštěstí byl prodávající čestný chlap a po návratu z vojny vůz na pana Frýdu bez problémů přepsal. Na voze pan Frýda vyměnil brzdové obložení, udělal nový lak a čalounění sedaček, a pak už jen jezdil a jezdil. Během doby vůz i trochu upravil. Za přední masku namontoval stahovací roletku ze staré Škody Octávie, pro rychlejší zahřátí motoru za chladného počasí, neboť z počátku jezdil s vozem i v zimě. Roletka je uchycena šrouby upevňujícími SPZ, její vedení je přichyceno šroubky okrasné masky a ovládací bowden je sveden do kabiny společně s elektroinstalací, tedy žádná díra navíc a vše beze stop kdykoliv odstranitelné.

 

 

 

 

Pana Frýdu velmi mile překvapila precizní švýcarské elektroinstalace Scintilla. Na jeho prvním voze byla sice spolehlivá, velmi jednoduchá elektroinstalace Bosch, nebyla však moc přesná. Pastorek startéru se například u Bosche zasouvá do záběru až po roztočení vlivem odstředivých sil, což způsobuje značný náraz na ozubení setrvačníku, který tím dost trpí. U startéru Scintilla elektromagnet pastorek nejdříve částečně zasune do záběru a až potom dojde k sepnutí proudového okruhu a roztočení startéru, což je pro ozubení podstatně šetrnější. Rovněž spínací relé dynama Bosch je jednodušší, neboť má pouze dvě polohy, mezi kterými za provozu kmitá. Relé dynama Scintila má 4 předřazené odpory, které se postupně odpojují a regulace nabíjecího proudu je tak přesnější, a tím i šetrnější k akumulátoru. Pan Frýda s vozem projezdil téměř celou republiku a byl s ním několikrát i v zahraničí. Několikrát se byl s vozem podívat i v jeho rodné Kopřivnici. Naposledy v roce 1997, kdy se tam konaly oslavy 100 let výroby automobilů. Vzal tehdy s sebou svého známého, a ten když viděl spolehlivost tatrovek, také si jednu pořídil. V roce 2001 pan Frýda na voze udělal nový lak a při té příležitosti odstranil plastové ukazatele směru na předních blatnících za roku výroby více odpovídající repliky chromovaných kapek, které se používaly u T-57A v provedení roadster. Vůz je nyní tmavě fialový (mahagon), tak jak bylo uvedeno v kupní smlouvě. Původní odstín laku našel na záhybech dveří. V roce 2003 Tatra prodělala GO motoru. Vůz vlastně zatím žádnou kompletní renovací neprošel, nebylo to potřeba. Pan Frýda provádí pouze běžnou údržbu a případné opravy. Domnívá se ale, že vůz možná v 70. letech (v době, kdy dostal nový červený lak) prodělal GO podvozku, neboť je na ujetých 289.000 km oproti jiným hadimrškám abnormálně tichý. Vůz nebyl nikdy dlouhodobě odstaven a tak v letošním roce 2007 slaví 70 let v provozu. (Text a fota K.Frýda, 7/07)