 |
 |
 |
 |
 |
||||||||
 |
||||||||||||
Tatra 57 ing. Šenbergera
(Moje první Tatra II)Před pár dny jsem jen tak nahodile spustil vyhledávač jmen v telefonním seznamu pevných linek v Praze a zadal jsem jméno Šenberger. Je to jméno pána, který mi před 35 lety prodal Tatru 57. Říkal jsem si, že by v Praze třeba mohl bydlet někdo z rodiny pana inženýra Šenbergera, kterému bylo v době prodeje auta asi přes padesát let. Objevil jsem jméno ing. Miloš Šenberger a vytočil jeho číslo. Málem mi vypadlo sluchátko z ruky, když to na druhém konci vzal původní majitel mé tatry! Panu inženýrovi je dnes 87 let a je v neuvěřitelné psychické i fyzické kondici!
Svou-moji tatru koupil v roce 1961 od pana Miroslava Konvalinky z Jílového. Bylo to tehdy tak, že jeho kolega z práce měl Tatru 52 „tuplák“, a když se dozvěděli o inzerátu na Tatru 
57, kolega tatrovák se na ni jel podívat. Byla zaparkovaná v přístřešku, na střeše naházené seno. Tatra šla natočit klikou a nebyla ani bouraná ani shnilá. Slovo dalo slovo a na Míčánkách v Praze 10 tatru panu inženýrovi po technické kontrole převedli. Snad tehdy stála sedm nebo sedm a půl tisíc korun.Tatru měl pan inženýr 11 let. Prvních pár let ho opravdu hodně zlobila, netáhla, dusila se, pak zase prskala, spotřebu měla 13 litrů. Pan inženýr je strojař a byl konstruktérem „draků“ – rámů v Jawě v Janečkárně v Praze na Zeleném pruhu. V továrně pracovalo mnoho kolegů s motoristickými zkušenostmi a také se tam dalo mnoho věcí nechat opravit nebo vyrobit znovu. Nakonec pan inženýr s kolegy došel k závěru, že jeho tatra má špatně nastavené rozvody. Když posunul nastavení na doporučené tovární, tatra se úplně rozlétla, začala dobře táhnout a akcelerovat a spotřeba se snížila na 9 litrů. Pan inženýr potřeboval tatru na cesty na chatu kousek za Prahou, takže sice nejezdil velké vzdálenosti, ale většinou auto vezlo opravdu těžký náklad. Plný kufr cihel se mu jednou málem celý utrhl, a tak majitel zesílil výdřevu ocelovými profily. Jindy byla tatra tak naložená pytli s cementem, že se při pokusu o rozjezd u železničního přejezdu v Poříčí nad Sázavou ukroutila poloosa. Majitel pak namontoval novou poloosu z T57A.
Když 7.4. v roce 1971 jel pan inženýr brzy ráno na mokru do práce, v Braníku, na tehdejší konečné tramvaje č. 17, dostal smyk a auto se zastavilo až o sloup. Tatra se tak ovinula okolo, že se prohnula i páteřní roura. Pan inženýr sejmul karoserii, stáhnul z roury motor i s převodovkou a samotnou rouru za tepla rovnal. K rektifikaci používal průmyslovou dvoumetrovou šablonu. Rouru se podařilo srovnat a vůz zase sestavit. Na karoserii byl zlomený levý přední podélný trám kostry, byl zborcený podběh a rozbité čelní sklo (výměna stála 200,-Kč). Vše se majiteli podařilo zase opravit. V roce 1972 již byla tatra nicméně hodně omšelá, nepraktická, provozně drahá a manželka pana inženýra přemlouvala, aby si pořídili novější, lepší vůz. Sehnali pěknou Octávii a pro Tatru hledali kupce. Na počátku června jsem já složil maturitní zkoušku a vzápětí jsem tatru od pana inženýra koupil za tři tisíce korun…
Pan inženýr používal motorový olej M8A a v diferenciálu a převodovce měl Golem PP13, pak PP90, v diferenciálu později PP19. V květnu 1969 udělal výbrus motoru. Výbrus ho tehdy stál 400,-Kčs a 550,-Kč montáž. V roce 1968 ho baterie stála 300,-Kčs, benzín stál 8,-Kč a litr oleje 6,60 Kč. Pana inženýra velmi trápila opakující se zamaštěná spojka, která prokluzovala. Odmašťoval ji periodicky tetrachlorem. (Já jsem později vyměnil převodovku za jinou, právě pro úniky oleje kolem tyčky vysunující ložisko spojky.) Pan inženýr si vedl podrobný deníček využívání vozu, nákupu benzínu, oprav atp. 5.9.1965 si poznamenal, že na cestě z Hořesedel do Prahy se jelo v koloně krokem a cesta trvala 2,5 hodiny.Už tehdy byly kolony?! V roce 1966 majitel vyměnil postranice vnitřního čalounění na dveřích (naštěstí ponechal originální textilní kapsy) a také vyměnil kompletně elektrickou instalaci. Při té příležitosti předělal („zmodernizoval“) palubní desku. Například přepínač blikačů byl použit z Octavie (dlouhá překlapávací páčka s plastovou koncovkou).V květnu 1967 vyměnil ložisko v diferenciálu. Např. v roce 1967 jezdil vozem 3-4 krát týdně, pokaždé ujel mezi 13 až 60 kilometry, spotřebu měl 10,2 litru. 21.srpna 1968 ráno jel na chatu a večer zpět – najel 77 kilometrů, na cestě asi potkával naše ocelové „osvoboditele“. V roce 1971 se platila daň z automobilu 522,- Kčs.
(Moje první Tatra II, 8/07)
