 |
 |
 |
 |
 |
||||||||
 |
||||||||||||
Stephen Leacock: Volání karburátoru
….Za týden, v den recepce u manželů Blinksových, parkoval před domem trojstup motorových vozidel dlouhý skoro sto metrů.Uvnitř byly přijímací místnosti plné.Pan Blinks, bezvýznamný i ve svém vlastním domě, se pohyboval sem a tam mezi hosty.Arcijáhen Domb a děkan Sollem stáli u sebe s hlavami vážně skloněnými a povídali si nad šálky čaje, které drželi v rukách.Pan Blinks k nim zamířil.„Tohle bude něco hrozně zajímavého,“ mumlal si pro sebe, když se dostal na doslech jejich konverzace.„Co děláte pro pěkný 
vzhled?“, ptal se arcijáhen svým hlubokým, vážným hlasem.„Prakticky nic,“ odpověděl biskup. „Tu a tam trochu pryskyřičné leštěnky, ale jinak nic.“„Ale samozřejmě myjete, ne?“, zeptal se dr. Domb.„Jen čas od času, ale mnohem méně často, než byste si myslel. Skutečně se o vzhled moc nestarám.“„Á“, ozval se zamyšleně dr. Domb, „loni v létě jsem všechno natřel lněným olejem.“„Ale nestalo se vám,“ namítl biskup, že se vám ten olej dostal do potrubí a zacpal přívod?“„Ucpal,“ přiznal se dr. Domb se soustem toastu v puse. „Vlastně od té doby mám velké problémy s přívodem.“„Zkuste potrubí profouknout horkou párou,“ poradil biskup. Pan Blinks naslouchal a byl konsternován.„Automobily!“ zamumlal. „Kdo by si to pomyslel?“Ale v tu chvíli se k němu s radostným pozdravem protlačil žoviální, bodře vyhlížející muž.„Bohužel, jdu trochu pozdě, Blinksi.“„Zdržel jste se u soudu, že pane soudce?“ řekl Blinks, když si podali ruce.„Ne, spálil jsem pojistku!“ odvětil soudce. „V tu chvíli mi to zhaslo.“„Spálil jste pojistku!“ zvolal dr. Domb a biskup, kteří okamžitě projevili zájem.„Myslím, že praskl izolátor,“ vysvětlil soudce.„Možné je,“ pronesl vážně arcijáhen, „že jste měl volné matky u suché baterie.“Pan Blinks se pomalu vzdaloval.„Propána!“ zašeptal si, „jak se změnili.“Byla to pro něj úleva, když se tiše prodíral k jiné skupině hostů, kde s jistotou očekával rozhovor zcela jiného druhu.Profesor Potofax, slečna Scraggová a několik dalších si evidentně povídali o knihách.„Překrásná kniha,“ říkal právě profesor. „Jedna z nelepších, v každém případě podle mého názoru, jaká se za ta léta objevila. Je tam kapitola o tlumení hluku z výfukových plynů, která je prostě úžasná.“„Je ilustrovaná?“ zeptala se jedna z dam.„Nádherně,“ prohlásil profesor. „Kromě jiného jsou tam řezy pojistnými ventily a pružnými válečkovými ložisky-„„Ach, povídejte mi o pružných ložiskách,“ zašeptala slečna Scraggová.Pan Blinks šel dál.Kamkoli zašel mezi hosty, všichni byli patrně zasaženi stejnou mánií.. Zachycoval jejich rozhovory v malých zlomcích.„Naprosto lehce jsem ji hnal na čtyřicet, pak jsem tam hodil rychlý chod a bez problémů jsem z ní dostal sedmdesát.“ – „Ne, prostě jsem použil nástrčný klíč, jde to perfektně.“ – Ano, roztok chloridu vápenatého je velmi dobrý, ale samozřejmě kyselina solná v něm obsažená působí velmi silně na kov.“„Ach jo,“ říkal si pan Blinks, „copak se všichni 
zbláznili?“Mezitím se kolem jeho manželky, která oficiálně přijímala na jednom konci sálu, valili hosté sem a tam.„To je báječné, že vás opět vidím,“ zvolala jedna návštěvnice. „Vy jste byli v Evropě hodně dlouho, viďte? Ó, většinou na jihu Anglie? Jsou tam dobré silnice? Loni jsme s manželem projížděli celým Shakespearovým krajem. Je to prostě rozkošné. Tak důkladně tam kropí. A samotný Stratford-on-Avon je prostě zážitek. Všechny cesty byly bezprašné, až na tu malou silničku kolem Shakespearova domu, tak jsme tam ani nejeli. Později jsme jeli do Jezerní krajiny, ale tam to není tak dobré, nestříkají cesty tekutým asfaltem.“Odplula, aby udělala místo jiné dámě.„Každé léto ve Francii?“ zvolala. „Ó, naprosto úžasné. Nemyslíte si, že francouzská auta jsou prostě božská? Můj manžel si myslí, že francouzská karoserie je mnohem lépe modelovaná než naše. A viděl jich tolik. Pomýšlel na to, že si jedno auto přiveze, ale stojí strašně moc, udržet je v dobrém stavu.“„Divadla?“ řekla další dáma. „To jste si je museli vychutnat. Já prostě miluji divadla. Minulý týden jsme byli s manželem v divadle Palatia – to je kino – kde dávají film se srážkou automobilů. Je to úžasné. Vidíte, jak automobily jedou plnou rychlostí a pak do sebe narazí – a všichni lidé se zabijí – je to skutečná krása.“„Copak všichni zešíleli?“ řekl pan Blinks manželce, když hosté odešli.„Příšerné,“ přisvědčila. „V životě jsem se tak nenudila.“„Vždyť ale nemluví o ničem než o automobilech!“ řekl Blinks. „Řekl bych, že si musíme koupit auto, když bydlíme tak daleko od města, ale ať visím, jestli kvůli němu hodlám tak bláznit jako tito lidé.“A cestou domů hosté hovořili o Blinksových.„Obávám se,“ řekl dr. Domb soudci Ponderusovi, že „Blinks nevytěžil z pobytu v Evropě tolik, kolik měl. Zdá se, že si nevšiml vůbec ničeho. Ptal jsem se ho na nový italský cestovní vůz, který se tolik používá v Římě. Řekl mi, že si ho nikdy nevšiml. A byl tam celý měsíc!“„Je to možné, podivil se soudce. „Kam dal oči?“Z čehož bylo vidět, že pan a paní Blinksovi jsou v nebezpečí, že své přátele rázem ztratí.Ale stalo se, že asi za tři týdny dorazil pan Blinks domů ve zjevném vzrušení. Tvář měl zardělou a na hlavě měl směšnou čepičku s lesklým štítkem.„Ale, Clarenci,“ zvolala manželka, „copak se stalo?“„Stalo!“ vykřikl. „Vůbec nic se nestalo! Dnes ráno jsem koupil auto, to je všechno. Hele, to je nádhera, skutečná klasa, bez deseti čtyři tisíce. Poprvé jsem s ním jel kolem haly. Šofér tvrdí, že ještě nikdy neviděl, že by se někdo chytil tak rychle. Vezmi si klobouk a pojď hned do garáže. Mám tam člověka, který tě s tím naučí jezdit. Pospěš si!“Během týdne či dvou je bylo možno vidět kterékoli ráno, vlastně každé ráno, na vyjížďce v novém voze!„Dobré ráno, pane soudce!“ volá vesele Blinks, když projíždí kolem. „Jak vám funguje karburátor? – Dobré ráno, pane arcijáhne, už jste vyřešil ten problém s pojistkou? Dobrý den, pane profesore, co kdybych vás naložil a odvezl do školy? Ó, to není žádný problém. Co říkáte ložiskům tohoto auta? Nejsou prostě báječná?“A tak pan Blinks opět získal své přátele.Koneckonců, bláznění je prima, když všichni blázní stejně…
(překlad Pavel Kříž © 2005, vydal Garmond © 2005, kráceno)
