Vnuk

v dědově Tatře

Dědeček Václava Vícha z Loun koupil v roce 1954 Tatru, která má napsáno v TP, že jde o typ T30 z roku 1929. V poválečném techničáku byl zapsán jako první, ale tatínek panu Víchovi později vyprávěl, že děda auto koupil od úplně původního majitele. Jeho jméno a ani odkud byl si už ale nepamatoval. Nyní majitel zjistil,že auto bylo vyrobeno pro Františka Hořejšího z Otrub. Vůz byl objednán 17.9.1928, dodán do prodejny  22.12.1928 a zákazníkem převzat 11.3. 1929. Po celou dobu, co s vozem jezdil děda, tak ho měl na běžné ježdění. Žádné opečovávané historické vozidlo to nebylo. Nicméně na zimu měl děda ještě Wartburga, který na rozdíl od Tatry měl topení. Děda s vozem v roce 1991 havaroval, a to tak nešťastně, že Tatru položil na bok. Od té doby byl vůz v garáži, protože při nehodě se naprosto zásadně rozlámala výdřeva a pravděpodobně bude potřeba ji celou udělat znovu. V roce 1995 dědeček převedl Tatru na svého nejmladšího syna a ten ji v létě v roce 2006 prodal. Pan Václav Vích se ale rozhodl, že auto dostane do rodiny zpátky! „Od mala to byl můj sen s ní jezdit. Když mi bylo asi osm, tak ji děda chtěl prodat do SRN, hodně jsem kvůli tomu brečel, a s dědou nemluvil. Nakonec však z prodeje sešlo, protože ten kupec spadl ze stromu a zůstal na vozíku, řídit už nemohl. Já jsem ale ještě vlastně naši Tatru nikdy neřídil, protože když jsem si udělal řidičák, šel jsem na vojnu a v té době děda auto naboural. Vždy jsem jezdil jen jako spolujezdec.“

Pan Vích vypátral posledního známého majitele, který s autem doposud nic neudělal a přesvědčil ho, aby mu Tatru prodal. Nebyla levná, bývalí majitelé na automobilu postupně dobře vydělali, ale peněz nelituje. Nyní hledá firmu, která by mu auto zrenovovala.Fotka z 50.let je s dědou za volantem, v té době byl vůz lahvově zelený. Před rokem 89 s autem občas jezdil i otec současného majitele, a když s ní byl jednou na dovolené poblíž Liberce, přišel za ním pán, který dříve pracoval v Kopřivnici. Vyprávěl mu, že jde o typ taxi, a že vozů tohoto typu bylo vyrobeno údajně jen deset a dodnes z nich jezdí možná tak tři. Jediné, co děda musel předělat, byly blikače, fajfky Scintilla sundal. Také předělal zapalování z magneta na rozdělovač. Magneto, prý když se když se ohřálo, "tak nešla holka natočit“. Ocitla se také na 16 palcových kolech, na původní 18 palcové už nebyly k sehnání gumy.  Nový majitel chce nyní nechat opravit nebo vyměnit výdřevu a obnovit čalounění, protože staré je potrhané a místy úplně chybí. Nyní ještě chce zjistit, kdo vlastně byl tím prvního majitelem. Píše proto mail do muzea v Kopřivnici...(2/07)