Dánská T57A, 1936

(Překlad článku z dánského veteránské časopisu o vozu T57A pan Carstensena)

 Většina lidí, co se zajímá o auta, zná značku Tatra, ale jen málokdo z nich nějakou Tatru v životě viděl. Po mnoho let přežívala značka za železnou oponou a dnes se v Kopřivnici vyrábějí již jen nákladní vozy, jejichž proslulost pomalu bledne. Tak proč se zajímat o vozy této značky?

 

Bývá mnoho důvodů, proč si někdo zvolí konkrétní auto konkrétní značky. Já jsem vždycky chtěl mít něco, co nikdo jiný nemá, a zároveň je to technicky zajímavé! Samozřejmě pokud možno i se zajímavou automobilovou historií. Tyto požadavky mi Tatra splnila.

Pokročilá technologie

Pravidelně se mi stávalo, že kolega veteránista soudil o mé Tatře 57, že připomíná konstrukci Citroënu stejného období. Většinou na to odpovídám takto: "V roce 1930 se moderní auta vyráběla ve dvou zemích. Tou druhou skutečně byla Francie.” Tak nenápadně všem sděluji, že Tatra z Československa patřila v té době ke špičce.

Bylo to především díky vynalézavému hlavnímu konstruktérovi Hansi Ledwinkovi, který se učil např. u Ferdinanda Porsche. Oba pánové si také vyměnili řadu myšlenek a nápadů. To je také zřejmé, když se podíváte na design vozů, které navrhli na svých rýsovacích prknech.

Například projekt Tatra, typ 57, byl zahájen v roce 1931. Technické řešení nezávislého zavěšení přední a zadní nápravy, hřebenové řízení bez vibrací (Citroën je představil až koncem roku 1930), vzduchem chlazený motor s protilehlými válci (je to vlastně motor 180 ° V) s tlakovým mazáním klikové skříně a s lehkým hliníkovým odlitkem bloku motoru a převodovky, s centrálním páteřním rámem, to vše přineslo příjemný komfort a výborné jízdní vlastnosti na silnicích té doby. Všechny detaily byly zpracovány ve vysoké kvalitě a z prvotřídního materiálu. Tento model byl v Československu velmi populární. Měl přezdívku "Hadimrška", což přísně přeloženo znamená "malý had", inteligentní a pružný v dopravě.

Skutečné rodinné auto

Jako nadšenec značky Tatra, prostě takové auto musíte mít. Ale jak ho sehnat? Odpověď zní: Internet. V bezplatné internetové inzerci jsem jednoho dne v srpnu 1998 našel nabídku na Tatru 57A, v dobrém stavu, kompletní, s českými poznávacími značkami, včetně náhradních dílů. Vůz byl na Kladně, to je asi 30 km od Prahy. Zavolal jsem na telefonní číslo v inzerátu a prodávající naštěstí mluvil trochu anglicky, takže jsme se rychle dohodli, že se přijedu na auto podívat.

Dorazil jsem na Kladno spolu s českým kamarádem, fandou a znalcem vozů Tatra. Prodávajícím byl mladý muž, který pracoval ve výpočetní technice. Auto vlastnil teprve jeden rok. Později se ukázalo, že Tatra byla v majetku jedné rodiny od roku výroby 1936 až do roku 1997. To bezpochyby přispělo k　jeho dobrému stavu. Vůz zřejmě nikdy nebyl renovován. Měl drobně zkorodované blatníky a neoriginální hlavní svítilny i zadní světla, ale jinak se zdálo být vše v pořádku. Lak byl špatný, barva byla zvětralá, šedohnědá. Ale interiér byl kompletní a nepoškozený.

Nedává jiskru

Ve voze nebyla baterie, takže jsme ho nemohli nastartovat, ani ho projet zkušební jízdou. Když jsem přijel znovu druhý den, zastihl jsem prodejce i jeho tatínka, jak se snaží svým vozem Škoda Favorit auto roztáhnout. Vše ale bez úspěchu! Nakonec se ukázalo, že, svíčky dávají jen slabou jiskru! Poznamenal jsem, že namontované svíčky jsou velmi podobné svíčkám z vozu Škoda 1000 MB, kde je 12V elektrická soustava. Prodávající si ale trval na svém, že to tak vždy bylo a auto po léta dobře jezdilo. Mezitím přišel kamarád prodávajícího, který byl údajně automechanik, ale ani on nedokázal vykouzlit na svíčkách slušnou jiskru. Rozhodl, že je třeba namontovat novou cívku. Naštěstí 6 V cívku nebyl problém v České republice koupit, protože v zemi jezdilo ještě hodně Trabantů se 6V elektroinstalací. Za 5 min byla nová cívka namontována. Kamarád automechanik chtěl zkontrolovat, že elektrické obvody již nyní pracují správně, a tak uchopil koncovku svíčky a já jsem zatočil co nejrychleji klikou! Mechanik vyskočil dva metry do vzduchu – jiskra byla bezesporu dobrá! Díky tomu se z nás stali dobří přátelé. Automechanik pak jen často opakoval svou lámanou němčinou: "Schöner veterán, Schöner veterán!" S tím jsem mohl jen souhlasit. Pak už se motor podařilo rychle nastartovat. Běžel sice poněkud nerovnoměrně, ale bylo jasné, že potřebuje jen nově nastavit zapalování a karburátor. Žádné nepříjemné mechanické zvuky se z motoru neozývaly. Pak už jsme si jen předali peníze a můj kamarád převezl vůz do své dílny, aby ho seřídil a udělal nový lak. Seřízení bylo úspěšné, jen lak trval trochu déle. Musely se vyvařit blatníky, vyjmout okna a dozadu namontovat dobové svítilny.

"Hadimrška" duší a tělem

Chvíli to trvalo, ale pak přišla na jaře roku 1999 zpráva z Prahy, že Tatra je připravená k vyzvednutí. Musím zdůraznit, že barvu vozu jsem si vybral z　katalogu sám. Vždycky jsem chtěl zelené auto. Ale nechtěl jsem, aby barva byla příliš tmavá a ponurá, jak by asi mělo odpovídat designu vozu a době jeho vzniku. Kamarád mne vedl se zavřenýma očima do garáže, kde stála Tatra v novém laku. Když jsem otevřel oči a spatřil vůz s dokončeným lakem, na chvilku jsem zalitoval svého výběru. Není to příliš zelené? Moje pochybnosti trvaly jen do chvíle, než jsem s autem vyrazil na svůj první výlet na veteránskou soutěž. Ano, je hodně zelená, ale barva dokonale odpovídá charakteru vozu! Jedná se o skutečnou "Hadimršku" – s přímým hřebenovým řízením a nezávislým zavěšením předních i zadních kol. S vozem se výborně manipuluje. Kromě toho ta moje zelená barva má vynikající haló efekt. Barva diváky na ulici hned upozorní, že jede něco zajímavého! A protože nemohou hned identifikovat typ a model vozu, musí přijít blíž, aby i vůz dobře prohlédli. To vedlo k řadě zajímavých rozhovorů o voze a značce Tatra! Pokud se chcete dozvědět více, podívejte se na to hezké, malé, velmi zelené auto! (Napsal Svend Carstensen, 1999)